Byl přesvědčen, že padlí budou vzkříšeni

Dnes byl poslední den k získávání plnomocných odpustků pro duše v očistci. A shodou okolností v pátek jsem četl v breviáři první čtení, které je na konci. Dovolím si pár myšlenek, které mě při jeho čtení napadaly.

První jsem si říkal: "Zas jeden z textů, který vypráví nějakou bitvu, co s tím?"

Potom ale přišlo uložení do hrobů a zjištění, že padlí měli u sebe zakázané bůžky. Tedy něco co Zákon zakazoval. A takovejch věcí pod slupkou smrtelných lidí je - věcí, které nám Zákon zakazuje. To mě přivedlo k myšlence, že jak je Bůh milosrdný, je i spravedlivý.

A nakonec ten konec - "je to zbožná myšlenka". Protože i přes jejich nedoržení Zákona se za ně modlili ti, co přežili. A proč se modlili? Protože věřili ve vzkříšení mrtvých! Protože, kdyby ve vzkříšení nevěřili, bylo by zbytečné se modlit. A za padlé nechali sloužit smírčí obět v Jeruzalémě.

Nakolik se to liší od těchto dnů? Lidé chodí na hřbitov (prý až 90% populace jde na hřbitov), dělají křížky prstem na hroby svých blízkých, dávají sloužit bohoslužby, modlí se. A mělo by to smysl, kdybychom nevěřili, že na všechny zesnulé čeká něco lepšího, ta nejkrásnější odměna?

Odpočinutí věčné dej jim Pane, a věčné světlo ať jim svítí, ať odpočívají v Tvém pokoji.

Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. Když se střetli v boji , padlo něco málo židů.

Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakénorova, se vrhl na Gorgiu, chytil ho za plášť, a silou táhl; chtěl totiž toho proklatce dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgiás utekl do Maréši.

Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji.

Rodnou řečí začal zpívat bojovou píseň, nečekaně se vrhl na Gorgiovy oddíly a obrátil je na útěk. Potom vedl Juda své vojsko do města Adulámu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu.

Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jabny, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli.

Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci.

Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli.

Proto uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna.

To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.

(2Mak 12, 32-45)